Bečiči

- přímořské lázeňské městečko mezi Budvou a Svetim Stefanem. Pláže jsou písčité, dělené a lemované vzrostlými stromy. Hlavní pláž, Bečička pláža, byla již v roce 1936 v Paříži pro svůj kvalitní písek a průzračné moře vyhlášena jako nejlepší pláž Evropy. Město disponuje s několika kvalitními udržovanými hotely, dále se turistům nabízí mnoho privátních apartmánů. Z Bečiči do Budvy a zpět jezdí v sezoně elektrický vláček, provoz je až do pozdních nočních hodin.  

    Kruče -  rekreační osada ve stejnojmenném nevelkém zálivu s asi 20 objekty v blízkosti Starého Ulcinju.Vily jsou uprostřed bujné středomořské vegatace. Kruče je oáza klidu, vhodná pro potápěče, rybáře a robinzony. Stari Ulcinj a Kruče na sebe bezprostředně navazují. Přístup ke kamenným torzům zdí paláců původního ilyrské města Kolchinium, ke  skaliskům i jeskyním je ideální právě z osady Kruče. Do Kruče nevede asfaltová silnice, ale pouze úzká zpevněná kameno-hlinitá cesta. Parkování je možné jen na soukromých pozemcích, vyhrazených pro ubytované hosty.

   Stari Bar - nedaleko nového města Bar na úpatí pohoří Rumija 1593 m.n.m. jsou zbytky starého Baru /Stari Bar/. Dnes se mu též říká město duchů. Turci jej před vyhnáním z Černé Hory v roce 1878 zničili. Katedrálu a románský kostel používali jako sklad střelného prachu a při opuštění vše vyhodili do povětří. Mohutná exploze rozmetala objekty opuštěného města. Dnes se dochoval jen biskupský palác, zbytky opevnění s pevnostmi a část vodovodu ze 16. století. Ve Starém Baru některé domy byly v poslední domě zrekonstruovány, najdeme zde i několik restaurací.  V okolí jsou rozsáhlé olivové sady a některé stromy zde pamatují i začátky našeho letopočtu. 

   Ulcinj - nedaleko albánských hranic /16 km/ se rozprostírá starobylé město Ulcinj, které vzniklo v době řeckého osidlování pobřeží. Město se stalo součástí království Zeta a v 10. století i jeho hlavním městem pod jménem  Helcinium. V té době bylo významným střediskem obchodu a námořnictví. Ulcinj byl též obávaným sídlem piráta Uliče Aliji a jeho kumpánů z Alžírska, kteří drancovali okolí a přepadávali obchodní lodě. Piráti byli úmyslně v 16. století pozváni do Ulcinju, aby přepadávali benátské lodě. Záhy se však pirátství tak rozmohlo, že se obrátilo i proti tureckým lodím. Proto se později spojily vlády turecké i benátské republiky a jejich vojska přepadla osadu Valdanos (ve stejnojmenné zátoce), kde bylo hlavní pirátské sídlo. Domy i lodě vojska zapálila  a muže pobila. Pirátství bylo zde vymíceno teprve v 19. století. Město na nás od prvého okamžiku působí orientálním dojmem. Zápisy o něm pocházejí už z doby těsně před začátkem našeho věku. Na řeckých mapách se uvádí pod názvem Ulkinion, později za Římanů jako Olcinium. V roce 444 bylo město zničeno katastrofálním zemětřesením. Ulcinj povstala z trosek a opět se připomíná jako důležitý přístav a středisko obchodu, dokonce i s otroky. O město se svádělo mnoho bojů, zvláště v době tureckých  nájezdů. V Ulcinju se dochovalo mnoho staveb z osmanského období, kdy turecká okupace trvala několik století. V posledních letech bylo rekonstruováno  několik  mešit, celkem jich zde nalezneme sedm. Rozsáhlý hrad na skále nad mořem též v posledních letech prošel rekonstrukcí a nabízí hotelové ubytování, restaurace, diskotéku, cukrárnu, kavárnu apod. Pod hradem se částečně zachovaly tajné chodby v podzemí, které ústily na pláž a do města. Poslední bitva o hrad byla svedena v roce 1878, kdy byli Turci vyhnáni.  Za prohlídku stojí mešita Sinana Paši, turecký hostinec – konak, studna -  Sinan pašina česma, věž s hodinami Salaat Kula, turecké lázně – haman, turecké hroby, opevněné domy a další památky. V úzkých uličkách, které si zachovaly svůj feudální ráz najdeme prodejny s ručně zpracovaným stříbrem a zlatem, keramiku, rukodělné výroky z kůže a dřeva apod. Nezapomeňte navštívit některou kavárnu a čajovnu, které jsou od brzkého rána otevřeny a kde se po celý den diskutuje o všech otázkách. Nevelká městská pláž bývá v sezóně přeplněná a tak se vydejte na Velkou pláž 13 km dlouhou a až 100 m širokou s jemným pískem. V okolí bylo postaveno mnoho hotelů. V oblasti Velké pláže se ale občas vyskytují komáři, proto raději přibalte spray na létající hmyz. V nedalekém ústí řeky Bojany mají místní rybáři zhotoveny speciální odchyty na kůlech s velkými sítěmi na dlouhých bidlech. V okolních restauracích pak můžeme ochutnat ryby na všechny možné způsoby. Podobně jsou ryby odchytávány v zálivu Milena.  Při přílivu se ústí zálivu vždy zaplňuje tunami ryb. Nedoporučujeme na Velkou pláž zajíždět automobilem až k samé vodě, návrat může být dost problematický přes navátý jemný písek.  Pláže v okolí hotelů a privátní s pronájmem slunečníků a léhátek jsou udržované, u ostatních se musí o "úklid" po turistech postarat samo moře. Další nejznámější pláže v okolí Ulcinju jsou: Valdanos - 400 m dlouhá pláž s restauracemi a parkovištěm, Malá pláž - Městská pláž 360 m dlouhá s kapacitou až 2.500 osob, ale v sezóně bývá přeplněná, Ženská pláž - obklopená staletými borovicemi, kde vyvěrá léčivá minerální voda, Liman - oblázková pláž.... dále najdete v okolí mezi skalisky desítky malých intimních plážiček.

Fotografie města ULCINJ

Valdanos - dnes rekreační místo ve stejnojmenné zátoce. V 16. a 17. století zde byla osada, která byla hlavním sídlem pirátů přesídlených z Alžírska. Původně bylo Turky pozváno až 400 zákeřných bojovníků, kteří zde vybudovali svoje opevněné středisko s přístavem. Dohoda zněla, že piráti měli přepadat nejen obchodní lodě Benátské republiky, ale i osady a města na Jadranu a přilehlých ostrovech. Záhy však piráti získali takovou moc, že drancovali všechny lodě a pobřeží i Osmanské. Proto se později spojily vlády turecké i benátské republiky a jejich vojska přepadla osadu Valdanos a zapálila domy i lodě a část mužských posádek pobila. některé pirátské lodě byly daleko na moři a části lidí se též podařilo uprchnout. Pirátství v této části Jadranu bylo vymíceno teprve v 19. století. V 60. letech minulého století se rozhodlo Jugoslávské vojenské námořnictvo, že ve skalisky chráněné zátoce vybuduje svojí vojenskou základnu. V celém širokém okolí zabrali občanům olivové háje a uzavřeli lokalitu veřejnosti. Následně bylo rozhodnuto, že se námořní základna stavět nebude. Místo ní se v 70. letech minulého století začalo s výstavbou luxusního rekreačního střediska pro vojenské důstojníky a jejich rodiny. Rozpadem Jugoslávie se záliv pozvolna otevíral veřejnosti. Dnes pláž, zděné bungalovy, restaurace, karavany, sportovní hřiště a parkoviště slouží všem návštevníkům. I zahraničním, i když místní státní zaměstnanci mají při rezervaci pobytu přednost. Objekty jsou stále pod správou armády a při vjezdu do zálivu se platí 1 EURO za auto. Valdanos je ještě oázou klidu, navštěvuje jej minimum turistů i když se jedná o velmi rozlehlý komplex.