Historický vývoj Kanárských ostrovů

  

          O původu obyvatel Kanárských ostrovů se dodnes velice diskutuje, ale převládá teorie, podle níž byly ostrovy osídleny obyvatelstvem  ze severozápadní Afriky. Proti tomuto názoru však mluví  fakta, jako například mořské proudy nebo povětrnostní podmínky. Další z variant je spojení megalitové kultury s kulturou kanárskou.

          Na Kanárských ostrovech existovala civilizace již 2000 let př. n. l. Už tehdy zde lidé žili pod nadvládou panovníka v dobře organizované společnosti. Neznali výrobu železa a obývali  jeskyně nebo domy postavené z neupravených kamenů. Na ostrově Lanzarote se takovým příbytkům říkalo "casas hodas". Původním obyvatelstvem byli Guančané, které později přemohli španělé a část domorodců se promísil s černochy.

          Ve starověku měly ostrovy jméno Fortunate Ensulae (Šťastné ostrovy). Ve 12. století ostrovy objevili Araby, a o století později již byly pod jejich kontrolou. V roce 1312 zde přistáli janovští mořeplavci a 1334 Francouzi,  v tom samém roce je papež Klement VI. přiřkl Kastilii a Luis de la Cerda, vnuk Alfonsa X. Kastilského, byl korunován na krále ostrovů. V roce 1344 přiřkl papež kanárské ostrovy ke Kastílii. V letech 1402 - 1405 Kanárské ostrovy obsadil francouzský šlechtic Jean de Béthencourt, který je obdržel od kastilského krále Jindřicha III. Roku 1405 se sám prohlásil králem a brzy na to je předal svému synovcovi.  Kanárské ostrovy roku 1479 připadly pod španělskou vládu. Zakotvil i u jejich břehů Kryštof Kolumbus a po objevení Ameriky se staly základnou pro zásobování zaoceánských výprav. Během let 1492 - 1496 si Kanárské ostrovy podmanil král aragonský Ferdinand II. Katolický. Od počátku 19. století docházelo k separistickým hnutím a nepokojům, způsobených postupným vytlačováním domorodých Guančů. V polovině 19. století se staly zámořskou provincií Španělska. Roku 1927 dochází k administrativnímu rozdělení ostrovů na dvě provincie, které jsou integrální součástí španělského království.  Autonomní status mají Kanárské ostrovy od roku 1978. V srpnu 1982 získaly ostrovy definitivní autonomní status.

  

Lanzarote

          Postavení panovníka na ostrově bylo dědičné a díky španělským kronikářům byl používán pro něj titul král. Staří obyvatelé Lanzarote byli velice zruční ve výrobě keramiky.

          Roku 1312 přistál na ostrově první Evropan, kupec Lancesotto Malocelo, podle něhož se údajně ostrov jmenuje.

          Na počátku patnáctého století vyslal kastilský král normanského šlechtice Jeana  de  Béthencourta, aby se svými muži zůstal na ostrově. Králi ostrova Lanzarote, Guadarfíovi, slíbil ochranu za to, že si vybuduje pevnost. Po drobných nepokojích se dal král Guadarfía pokřtít, včetně svých poddaných. Béthencourt záhy převzal nadvládu nad ostrovem, kterou později předal svému synovci Maciotovi, jenž si vzal dceru krále Guadarfía  a vládl zde 9 let, než byl španělským králem donucen ostrov opustit kvůli krádežím a lovu otroků.

          Pro Kanářany nastala obtížná doba, neboť začaly nájezdy pirátů z Anglie a Francie, Berbeři pustošili ostrov, obyvatelé byli prodáváni do otroctví.

          Na počátku 19. století začala na Lanzarote obrovská sucha a hladomor. Obyvatelé se živili pěstováním rostlin na výrobu mýdla a rybolovem. Mnoho domorodců raději emigrovala z důvodů velké chudoby na ostrově.

          Teprve začátkem 80. let 20.století Lanzarote začalo bohatnout díky velkému přílivu turistů.

 

 Fuerteventura

          Původní osídlení je odhadováno na třetí století před naším letopočtem Berbery z Afriky, ale jsou to jen domněnky vědců, důkazy o pravdivosti tohoto tvrzení neexistují.

          Praobyvatelé ostrova byli Španěly nazýváni Majoreros a tento název si ponechali dodnes. V době kamenné žili v jeskyních nebo příbytcích z kamene a obdělávali půdu.

          Existovaly zde dvě vládnoucí oblasti, Maxorata a Jandía,  navzájem oddělené zdí.

          Také Fuerteventura byla v 15. století dobyta Béthencourtem a oba vládci ostrova se mu museli podrobit a nechat pokřtít.

          Za vlády Diega Herrery se stala Fuerteventura vojenským opěrným bodem. Z ostrova Herrera podnikal výpravy do Afriky, odkud vozil otroky, s nimiž výhodně obchodoval.

          Ani Fuerteventuře se nevyhnuly těžké časy. Špatné zacházení s přírodními zdroji, jako například těžba dřeva apod., způsobilo velký hospodářský úpadek.

          Hospodářství se postupně stabilizovalo díky pěstování rostlin pro výrobu sody a hlavně později díky turismu. 

  

Tenerife

          Původním obyvatelstvem na ostrově byli Guančové. Ve středověku se stal ostrov cílem mnoha expedic. V roce 1494 vstoupili na Tenerife první Španělé, aby bojovali o ostrov s Guanči. Koncem 16. století přežilo boje pouze tisíc Guančů. Ostrova se později zmocnili obchodníci a otrokáři. V letech 1704 – 1706 Tenerife velmi zpustošili sopečné výbuchy. V roce 1855 byly na ostrov dovezeny banány, jejichž pěstováním, společně s vinnou révou,  se později obyvatelé proslavili.

 

  

Historie stručně

2000 l. př.n.l. - první civilizace na Kanárských ostrovech  
12. stol. - Kanáry objeveny Araby   
13. stol. - Ostrovy pod kontrolou Arabů  
1312 - první Evropan na Lanzarote  
1334 - Francouzi na Kanárských ostrovech  
1341 - obsazení kanárských ostrovů Portugalci  
1404 - Kastílie ovládá Kanárské ostrovy ,připojení ostrovů ke Španělsku  
1492 – 1496 - Kanárské ostrovy si podmanil král aragonský Ferdinand II. Katolický  

1494 - první Španělé na Tenerife  

1479 - ostrovy připadly pod španělskou vládu  
15. stol. - Fuerteventura dobyta Béthencourtem  

1704 – 1706 - Tenerife zpustošeno sopečnými výbuchy  
poč. 19.st. - velká sucha a hladomor  
1824 - poslední sopečný výbuch na Lanzarote  
1971 - poslední erupce na ostrově La Palma  

1978 - Kanárské ostrovy získaly autonomní status