Historie


        První písemné památky na území dnešního Maďarska pocházejí z období Římské říše. Římané za vlády císaře Augusta obsadili celé Zadunají a vytvořili tak svoji provincii nazvanou Panonie. Tato událost se datuje k roku 12 př. n. l.
Do stejného období se datuje založení významných měst jako Starý Budín, Szombathely, Tác, Szöny atd. Svědčí o tom četné archeologické nálezy. Římané vytvořili podél toku Dunaje opevněnou hranici svého impéria, zvanou Limes Romanus. Měla sloužit jako obranná hráz proti národům žijícím na tomto území. Byli to např. Jazygové, sídlící mezi Dunajem a Tisou. Později, v době velkého stěhování národů, byli stejně jako celé území ovládnuti Visigóty. Ve stejné době Římané opouštějí území. V západní části území se usídlují Ostrogóti, na jihovýchodu Gepidové. Územím dále prošly také germánské národy Vandalů a Langobardů.
        Po nadvládě Hunů, se území Maďarska stává v 6.st.n.l. centrem avarské říše, zasahující na rozlehlá území dnešních sousedních států. Žilo zde ovšem stále více Slovanů než Avarů.
        V čase panování Karla Velikého patřilo Zadunají k francké říši, ale ve skutečnosti bylo v držení Velkomoravské říše a později slovanského knížete Pribiny. Všechny tyto državy byly vyvráceny příchodem Maďarů z Povolží a Podoní.


Příchod Maďarů

ma_020_sm.jpg 3.2K         Kočovné kmeny Maďarů se na území dnešního Maďarska přistěhovaly koncem 9.st.n.l. pod vedením Arpáda, který zde založil první uherskou dynastii. Maďarové byli kmen útočný a na svých kořistnických výpravách pronikali časem dále na Balkánský poloostrov, Byzantské říše a především na západ, kde dosáhli území dnešních hranic Itálie a Francie. Po porážce Otou I. Velikým na řece Lechu u Augšpurku roku 955 byli však přinuceni usadit se trvale na Dunaji. Tam převzali Maďaři částečně zvyky a jazyk původního slovanského obyvatelstva.
Roku 1001, kdy byl pražským biskupem sv.Vojtěchem pokřtěn kníže Gejza, zakládá Gejzův syn sv.Štěpán křesťanský uherský stát a stává se jeho prvním králem. Současně bylo v Ostřihomi založeno arcibiskupství, jemuž náležela velká část Slovenska.
Roku 1240 vpadli do země Tataři a značnou část království vyplenili. Jejich atakům odolaly pouze kamenná opevnění a proto je po tomto datu zahájena výstavba mnohých hradů. Ty se staly hospodářskými, správními a vojenskými středisky. Významnou postavou této doby je král Vojtěch IV., který založil hrad Budín a dal tak základ novému hlavnímu městu.
    Až do roku 1301, kdy vymřel vládnoucí rod Arpádovců, trvá období hospodářského rozmachu a navazování kulturních i obchodních vztahů s cizími zeměmi.


Cizí dynastie a turecké války

        Po vymření Arpádovců byl papežským rozhodnutím povolán na trůn uherského státu Karel Robert z rodu Anjouovců. Jeho syn Ludvík Veliký založil v Pětikostelí roku 1367 první uherskou vysokou školu. Jeho nástupce Zikmund Lucemburský byl dokonce současně králem uherským, českým a německým. Z českého pohledu je zajímavé, že v Uhrách nacházelo ohlas husitské hnutí, a to převážně u venkovských poddaných.
Dějiny Maďarska jsou od 2.poloviny 14. st. poznamenány boji proti Turkům, podnikajícím sem útočné výpady z Balkánského poloostrova. Nejznámějšími bitvami byla porážka Zikmunda u Nikopole roku 1396 a bitva (také prohraná) u Varny roku 1444, kde padl Vladislav I. Jagellonský.
Prvního velkého vítězství proti Turkům dosáhl až roku 1456 János Hunyadi v bitvě u Bělehradu. Velmi dobře v bojích s Turky si vedl také Jánosův syn, král Matyáš, který organizoval žoldnéřské vojsko tzv. černé pluky. Král Matyáš je dodnes vzpomínán jako panovník spravedlivý a úspěšný. Jeho první ženou byla dcera českého krále Jiřího z Poděbrad, s nímž se ale později dostal do sporů a odňal mu Moravu a Slezsko (náležející českému státu). Po smrti Matyáše byli na královský trůn povoláni opět panovníci z rodu Jagellonců. Za jejich vlády dochází po celých Uhrách k četným selským povstáním.
V bitvě u Moháče roku 1526 padl mladý panovník Ludvík Jagellonský a Turci tuto bitvu vyhráli. Do čela státu je zvolen Ludvík Habsburský, ale není jednotně uznáván celou uherskou šlechtou. Toho využili Turci a roku 1541 obsadili královský hrad Budín. Nastalo období turecké nadvlády a země byla rozdělena na dvě části: malá západní část země spolu s většinou Slovenska spadala pod Habsburskou monarchii a většina Maďarska spolu s Budínem byla obsazena Turky.
 
ma_010_sm.jpg 3.5K       
      Pod tureckou ochranou vzniklo knížectví sedmihradské, k němuž náležela velká část východního Slovenska. V této době je sídelním městem Uherského království Bratislava. Celkově zabíralo území obsazené Turky více než dvě třetiny dnešní rozlohy Maďarska. Turecká nadvláda trvala 150 let a zanechala po sobě velmi málo kulturních památek, povětšinou pouze lázně a mešity ve větších městech.
Těžištěm národního a kulturního života bylo v této době Sedmihradsko. Zde byla u moci protestantská šlechta, která přebírala tehdejší pokrokové, západní vzdělání. Taktéž vedla odpor proti habsburské rozpínavosti (István Bocskai a Gábor Bethlen). V letech 1652 - 1654 působil ve službách sedmihradského knížete v Blatném Potoku (Sárospatak) Jan Amos Komenský. Území Uherska bylo nárazovým pásmem proti útokům tureckých vojsk směrem do středu Evropy. V tomto směru se osvědčila především soustava kamenných hradů bránící tatarským atakům.
Vyhnání Turků, protihabsburský boj
        Počátek vytlačování Turků z území dnešního Maďarska lze datovat do roku 1683, kdy byla osvobozena od obléhatelů Vídeň. Roku 1686 byli Turci vyhnáni z Budína a roku 1699 byly vyhlášením karlovického míru osvobozeny celé Uhry. Současně se ale rozšiřovala moc Habsburků a země byla pustošena žoldnéřskými vojsky ve službách vídeňského dvora. To vedlo roku 1703 k povstání pod vedením Františka II. Rákócziho. Povstání bylo zpočátku tak úspěšné, že se podařilo vytlačit Habsburky z celé země. Oslabená zem, marně očekávající francouzskou a ruskou pomoc, byla ale v roce 1711 nucena dohodnout se s Vídní a přijmout její těžké podmínky. Tento stav lze směle porovnat se stavem v českých zemích v době po bitvě na Bíle hoře v roce 1620. Majetek vzbouřenecké šlechty byl zkonfiskován a Maďarsko se stalo vykořisťovanou, druhořadou částí habsburské monarchie. Země byla nově osídlována kolonisty z Německa a Itálie. Do některých částí byli přesídleni Srbové a Slováci, kteří vytvořili poměrně souvislé aglomerace slovanského obyvatelstva přetrvávající až do dnešní doby.

 
Osvícenský absolutismus, vliv Velké francouzské revoluce


        Za vlády habsburských panovníků Marie Terezie (1740 - 1780) a Josefa II. (1780 - 1790) došlo k několika reformám, zlepšující postavení poddaných. Byl například zrušen patent o poddanství, čímž byla zajištěna osobní svoboda obyvatel. Dále to bylo zavedení tolerančního patentu. Ten zajišťoval právo svobodné volby náboženství, a tím pádem zaručoval náboženskou snášenlivost. Jinak ovšem nenašly pokrokové myšlenky v Uhrách velké odezvy. Povstání v duchu idejí francouzské revoluce v roce 1795 bylo krvavě potlačeno a jeho vůdci byli popraveni.
Po skončení napoleonských válek, roku 1811, došlo ke státnímu bankrotu habsburské monarchie. Rakouská šlechta se snažila svalit tíhu hospodářských potíží na uherské velkostatkáře a to vedlo k vyostření uhersko rakouských vztahů. 
Reformní hnutí, revoluce v letech 1848 - 1849
 
ma_029_sm.jpg 3.0K       První velkorysý plán hospodářských reforem vytvořil velkostatkář István Széchenyi. Kromě toho podnítil například stavbu Řetězového mostu v Budapešti, regulaci Tisy nebo založení akademie věd. I přesto jeho plán pomalých reforem zaostával za vývojem kapitalismu v Evropě.
Zprávy o pařížské a vídeňské revoluci vyvolaly roku 1848 revoluci uherskou. Spolek mladých intelektuálů "Březnová mládež" ve spojení s reformátorem Lajosem Kossuthem shrnuli své požadavky do 12 bodů dne 15.3.1848. Zemský sněm stavů zasedající v Bratislavě je pod tlakem zpráv o revoluci ve Vídni a Budapešti přijal. Císař Ferdinand V. pod hrozbou revoluce jmenoval 1.4.1848 první samostatné zodpovědné uherské ministerstvo. Dále potvrdil zrušení poddanství i zákony o samostatnosti země. Vídeňská vláda ovšem záhy tyto výroky omezuje a podniká kroky k potlačení revoluce.
Rakouské - uherské vyrovnání
        Po potlačení revoluce byla země začleněna opětovně do habsburské monarchie, němčina se stala úředním jazykem. Tento útlak ovšem narážel na soustavný odpor podporovaný i politickou emigrací vedenou Lajosem Kossuthem. Rozhodující obrat přinesla zahraničně politická situace. Roku 1859 utrpěli Rakušané v Itálii porážku od francouzských a italských vojsk. To přimělo v roce 1860 císaře k vydání říjnového diplomu, který měl reorganizovat říši na principech stavovsko-federalistického státu. Tyto změny ale uherský sněm nepřijal. Po další porážce Rakouska roku 1866 ve válce s Pruskem došlo k vnitropolitickým potížím uvnitř monarchie. To vedlo k zásadní historické události, jíž bylo rakousko-uherské vyrovnání. Přesněji řečeno se jednalo o vyrovnání rakouské buržoazie a šlechty s uherskou šlechtou, ovšem na úkor dalších národů, například Čechů.
Tím se říše přetvořila na Rakousko-Uhersko a František Josef I. se dal korunovat na uherského krále. Podle předem daných zásad vyrovnání se každá země řídila samostatně, obě měly vlastní sněm, vojenské záležitosti, zahraniční a finační politika byla ale řízena společně a úřední řečí armády zůstala nadále němčina.
 
ma_005_sm.jpg 3.9K       
        Občanské a politické změny roku 1867 umožnily vývoj kapitalismu v Uhrách. Se zpožděním sem dorazila průmyslová revoluce, i když rozvoj průmyslu se omezoval téměř výhradně na Budapešť a k tomu ještě pouze na některé obory jako kovoprůmysl a potravinářství.

 
 

Počátek 20.století
       Prohlubující se třídní rozdíly spolu s hrůzami I.světové války vytvořily podmínky pro rozvoj revolučního a stávkového hnutí v posledních měsících roku 1918. Toto hnutí bylo inspirováno děním v Rusku. Následná vlna odporu a aktivita obyvatelstva vedla ke konečnému rozbití rakousko-uherské monarchie.
Již koncem roku 1918 byla sestavena první maďarská buržoazně demokratická vláda v čele s Mihályem Károlyim. Nebyla ale natolik silná, aby splnila vytčené cíle a v polovině roku 1919 byla nahrazena vládou Komunistické strany Maďarska, která vyhlásila Maďarskou republiku rad. Ta zestátnila většinu velkých podniků, velkostatků a bank. Vojska Maďarské republiky rad obsadila na kratší dobu i oblasti na Slovensku náležející ČSR. Maďarská republika rad padla 1.8.1919 a to zejména zásluhou vojenské intervence Malé dohody.
Komunistickou vládu nahradila buržoazně autoritativní vláda spojená se jménem admirála Miklóse Horthyho. Ta zrušila republikánskou ústavu a země se stala královstvím bez krále. Zemi, stejně jako sousední země, silně zasáhla světová hospodářská krize v letech 1929 - 1933.
2. světová válka

                             
ma_017_sm.jpg 4.0K       V období průběhu 2.světové války stálo Maďarsko na straně fašistického Německa. Vláda státu vyhlásila 27.6.1944 válku Sovětskému svazu a následně i jeho dalším spojencům. Boje na blízké východní frontě měly za následek zničení velké části maďarských vojsk (např. ztráta 150 000 mužů v bojích u Voroněže). Stát byl obsazen v březnu roku 1944 německými vojsky v důsledku sílícího protifašistického odporu. Po tomto datu se začíná doba krutovlády Szalásiho - vůdce maďarských fašistů. Už koncem roku 1944 ovšem vstupuje na území Maďarska sovětská armáda. S tím je spojeno založení jednotek Protifašistické fronty národního osvobození a po osvobození Debrecínu je vytvořena prozatimní vláda, která vyhlašuje válku Německu. Budapešť je osvobozena v únoru 1945. Osvobození celého Maďarska je dovršeno 4.4.1945. Ve 2.světové válce ztratilo Maďarsko asi 
600 000 lidí, nehledě na rozsáhlé hospodářské škody.
Období po roce 1945
        Dne 1.2.1946 bylo Maďarsko prohlášeno republikou. Taktéž byl přijat zákon o pozemkové reformě a bylo také provedeno znárodnění klíčových odvětví průmyslu, dopravy a bankovnictví. Tyto kroky souvisí se vzrůstající mocí komunistů v zemi.
Mezinárodní suverenita a hranice Maďarska byly obnoveny pařížskou mírovou smlouvou z 10.2.1947.
Maďarská veřejnost ovšem nebyla v podpoře komunistického režimu jednotná. Protikomunistické hnutí vedené I. Nagyem se pokusilo v říjnu 1956 o převrat. Ten byl ale i s pomocí sovětských vojsk krvavě potlačen. K moci se dostala dělnicko-rolnická vláda v čele s J. Kádarem. Ta vydržela ve vedení státu až do roku 1989, kdy došlo k pádu komunistického režimu v Maďarsku i okolních státech tehdejšího "východního bloku".


Historie v datech