Kulturně historické památky

 

Norské architektonické památky nepůsobí v žádném případě okázale. Spíše se jim dá přiřknout určitý střídmý charakter, který vypovídá o chudobě lidí a prostotě všeho, co je obklopovalo. Bohatství dnešního Norska tak právě paradoxně spočívá právě na stavbách, které jsou odrazem tehdejšího nedostatku a nedostupnosti jiného než dřevěného stavebního materiálu. Můžeme tedy ještě dnes obdivovat středověké dřevěné kostely "Stavkirke", kterých se v Norsku bohužel nedochovalo mnoho. Většina z nich pochází z období před rokem 1349, kdy do Norska dorazila morová nákaza. Jsou bohatě zdobeny dřevořezbami, především se zvířecí tematikou a draky. Kromě nich se dochovalo okolo 250 středověkých dřevěných domů. Vedle dřevěné středověké architektury se vyskytovaly i zděné stavby. Jsou však zastoupeny v menší míře, především v podobě církevních staveb - jednoduchých románských zděných kostelů. Kamennou středověkou církevní stavbou je také katedrála v Trondheimu - "Nidaros-Dom", která byla dostavěna v roce 1320. Je symbolem christianizace Norska a o jejím významu svědčí i tradice korunovace norských králů v trondheimské katedrále, která se zachovala dodnes. Středověká architektura je reprezentována také dómem ve Stavangeru, kostelem Panny Marie v Bergenu nebo Akerkirke v Oslo ze 12. století.

no_057_sm.jpg 3.3KPro norskou krajinu jsou tedy charakteristické tajuplně vyhlížející dřevěné kostelíčky - tzv. Stavkirke - neboli sloupové kostely pocházející ze středověku. Kostely odvozují svůj název od stavebního stylu, který je pro ně charakteristický a všem tedy společný ( i když existuje více typů těchto kostelů ). Jedná se o způsob použití silných kmenů jako opěrných pilířů stavby, jejich vzájemné spojení. Jednotlivé typy Stavkirke se hlavně liší právě charakteristickým půdorysem, který tyto kmeny vytvářejí a pojetím střechy či středního prostoru. Tak jsou rozlišovány čtyři typy Stavkirke - nejjednodušší Haltdalenský typ, s pravoúhlou lodí, bez vnitřních sloupů, Numedalský typ se sloupem umístěným i do středu, Borgundský typ se zvýšeným středním prostorem a typ Møre s početnějšími sloupy umístěnými v bočních stranách.no_003_sm.jpg 5.5K Kostely jsou zcela dřevěné, tedy i včetně spojovacího materiálu. Vyhlížejí navenek skromně, interiér proto bývá překvapením. Mnohé z kostelů jsou bohatě vyzdobeny malbami a dřevořezbami. Dřevořezbami je také opatřen vchod - propletení draci, hadi a lvi se tu zmítají v divokém boji.

Těchto kostelů se v Norsku bohužel nezachovalo mnoho. Z původních mnoha stovek jich stojí dnes pouhých 29. Zájem o jejich zachování vznikal až v minulém století. V roce 1844 byl založen "Spolek pro zachování norských památek minulosti". Poslední Stavkirke byl však zbořen ještě v roce 1880. V roce 1905 byly dány zbývající kostely pod památkovou péči. Z kostelů, které byly odstraněny, se dochovaly mnohé portály nebo alespoň jejich části a tyto byly použity během rekonstrukcí stávajících staveb či jsou umístěny v muzeích (např. Sbírka antického umění Univerzity v Oslo, Muzeum Královské norské vědecké společnosti v Trondheimu). Po nedávné události roku 1992, kdy shořel Fantoft Stavkirke v blízkosti Bergenu, je věnována zvýšená pozornost protipožárním opatřením.

Největším norským sloupovým kostelem je Heddalkirke borgundského typu, tedy se zvýšeným středním prostorem, jehož délka činí 20 m a výška 26 m. Pochází z období kolem roku 1250. Pyšní se překrásným gotickým portálem. Nejlépe zachovaný kostel borgundského typu je v Laerdalu. Dva nejzachovalejší kostely numedalského typu se nacházejí v Numedalu. V Sverresborgu u Trondheimu stojí nejlépe zachovaný kostel haltdalenského typu z druhé poloviny 12. století. Pro návštěvníky Oslo je snadno dostupný Stavkirke umístěný v Lidovém muzeu na poloostrově Bygdøy. Jedná se o kostel borgundského typu z Golu, který sem byl přemístěn v roce 1885.

 

Skalní kresby z doby kamenné, které vznikly v období 4000-1800 př. n. l. magicky přitahují pozornost dnešního člověka. Takové kresby nacházíme v kraji Sogn og Fjordane ve Vingenu, kde je jedna z nejrozsáhlejších oblastí těchto kreseb v severní Evropě. Jejich počet dosahuje 1500. Většinou jde o figurky se zvířecí a lidskou tematikou a abstraktní kresby, které jsou vymalovány červenou barvou. Ve Vingenu platí přísná pravidla pro ochranu kreseb a celé oblasti.  

no_058_sm.jpg 3.2K 

Kvenbergett

Středověký lom, kde byla vyráběna kamenná mlýnská kola na obilí. Některá zde ještě leží, nepřehlédněte nedokončené vytesané kolo na stěně skály. Kola nebyla určena jen pro domácí potřebu, ale i pro zahraniční trh.  Přístup je možný ze silnice Lom - Otta, na místo upozorňuje značka se čtyřlístkem.