Doporučení, upozornění, zvláštnosti
 
 

Informace pro motoristy

               Obecně lze říci, že dopravní předpisy jsou hodně podobné těm našim. Nejvyšší dovolená rychlost je na dálnicích 130 km/h a na běžných silnicích 100 km/h. Ve Vorarlbersku a Tyrolsku je ale rychlostním limitem 80 km/h a v obci jen 50 km/h (v Grazu je maximem dokonce pouhých 30 km/h). Jediným výraznějším rozdílem je absence přednosti na kruhových objezdech pro auta přijíždějící po objezdu. Přednost se tedy řídí klasickým pravidlem pravé ruky. Tramvaje mají jako u nás absolutní přednost s výjimkou odbočování vlevo, kdy dávají přednost protijedoucím vozidlům.

Technika jízdy v horách

               Nezvládnutí techniky jízdy v náročných úsecích horských průsmyků a nekonečných serpentin se může stát, když ne problémem ohrožujícím život, tak alespoň automobil. Prvním nutným předpokladem pro absolvování náročných úseků je výborné odhadnutí šířky vozidla a naprosté využívání pravého okraje vozovky. Řidič musí zcela jistě ovládat rozjíždění v prudkém kopci bez zpětného pohybu vozidla či prokluzu kol. Další výhodou je zvládnutí řazení s meziplynem. Pro jízdu do kopce stačí včas podřazovat na nižší rychlostní stupeň, obzvlášť v zatáčkách, kde není dostatečný výhled. Při jízdě z kopce musí hlavní podíl při brždění vykonat motor, jinak dojde k přehřátí brzd a ty se stanou nefunkčními. Dojde-li k tomu, je třeba okamžitě zastavit a to v krajním případě třeba i prostřednictvím terénu prostým najetím do svahu či opřením vozidla o okolní skálu. Je to sice způsob dost drastický, ale mnohdy jediný vedoucí k záchraně života.

         I při zastavování je třeba dbát určitých pravidel. Asi nezastavíme na místě, kde by to bránilo plynulosti provozu. Současně je krajně bezohledné odstavit automobil na místě sloužícím pro předjíždění či objíždění. Obzvláště pozorný musí každý řidič být, jede-li proti němu nějaké širší či delší vozidlo. V případě, že v zatáčce potká autobus, a to ve směru dolů i nahoru (zastavuje, rozjíždí případně couvá se vždy lépe s jednotunovým vozítkem, než s dvacetitunovým kolosem), je slušností zastavit vozidlo v dostatečné vzdálenosti před zatáčkou, aby tak umožnil bezpečné vytočení zatáčky celou délkou vozu (tedy zastavovat alespoň pět metrů před zatáčkou). Při delším zastavení vozidla v prudším kopci je vhodné kola podložit kamenem. Velké teplotní rozdíly vysoko v horách mohou způsobit povolení lanka ruční brzdy a samovolné rozjetí automobilu.

         Při jízdě v zimním období (raději ale celoročně – počasí je zde dost nevyzpytatelné) je bezpodmínečně nutnou součástí výbavy vozu lopata a zimní řetězy. Zimní řetězy musejí ale skutečně být zimní řetězy – nikoliv nějaké „hand made“ podomácku vyrobené náhražky. Jejich použití se může vymstít, když ne nehodou, tak alespoň tučnou pokutou. Co se týká bezpečnosti provozu, jsou rakouští policisté naprosto nesmlouvaví.

Rakouští policisté

          Rakouští policisté jsou kapitolou sami o sobě. Domácí – rakouští motoristé jsou už na jich nekompromisní metr zvyklí a jezdí velmi ohleduplně, bezpečně a slušně. Téměř výhradně se proto rakouští policisté soustřeďují na zahraniční turisty, které pokutují bez slitování při sebemenší příležitosti. Již na hranicích se často, především řidiči autobusů, mohou setkat s kontrolou funkčnosti brzd a jiných náležitostí vozu. V průběhu pobytu na území státu se pak celá procedura může několikrát opakovat. Sám jsem zažil pokutu od rakouského policisty za to, že v autobuse chyběla dvě kladívka na případné rozbití okének. Obecně se ale soustřeďují na dodržování maximální povolené rychlosti. V případě, že vás zastaví, buďte si jisti, že se přesvědčí o zapnutí bezpečnostních pásů. Ve zkratce lze říci, že po Rakousku se určitě vyplatí jezdit do posledního detailu podle předpisů.