Obecně lze říci, že dopravní předpisy jsou hodně podobné těm našim.
Nejvyšší dovolená rychlost je na dálnicích 130 km/h a na běžných silnicích
100 km/h. Ve Vorarlbersku a Tyrolsku je ale rychlostním limitem 80 km/h a v obci
jen 50 km/h (v Grazu je maximem dokonce pouhých 30 km/h). Jediným výraznějším
rozdílem je absence přednosti na kruhových objezdech pro auta přijíždějící
po objezdu. Přednost se tedy řídí klasickým pravidlem pravé ruky. Tramvaje
mají jako u nás absolutní přednost s výjimkou odbočování vlevo, kdy
dávají přednost protijedoucím vozidlům.
Nezvládnutí techniky jízdy v náročných úsecích horských průsmyků
a nekonečných serpentin se může stát, když ne problémem ohrožujícím život,
tak alespoň automobil. Prvním nutným předpokladem pro absolvování náročných
úseků je výborné odhadnutí šířky vozidla a naprosté využívání pravého
okraje vozovky. Řidič musí zcela jistě ovládat rozjíždění v prudkém
kopci bez zpětného pohybu vozidla či prokluzu kol. Další výhodou je zvládnutí
řazení s meziplynem. Pro jízdu do kopce stačí včas podřazovat na nižší
rychlostní stupeň, obzvlášť v zatáčkách, kde není dostatečný výhled.
Při jízdě z kopce musí hlavní podíl při brždění vykonat motor,
jinak dojde k přehřátí brzd a ty se stanou nefunkčními. Dojde-li k
tomu, je třeba okamžitě zastavit a to v krajním případě třeba i
prostřednictvím terénu prostým najetím do svahu či opřením vozidla o
okolní skálu. Je to sice způsob dost drastický, ale mnohdy jediný vedoucí
k záchraně života.
I při zastavování je třeba dbát určitých pravidel. Asi nezastavíme
na místě, kde by to bránilo plynulosti provozu. Současně je krajně
bezohledné odstavit automobil na místě sloužícím pro předjíždění či
objíždění. Obzvláště pozorný musí každý řidič být, jede-li proti němu
nějaké širší či delší vozidlo. V případě, že v zatáčce
potká autobus, a to ve směru dolů i nahoru (zastavuje, rozjíždí případně
couvá se vždy lépe s jednotunovým vozítkem, než s dvacetitunovým
kolosem), je slušností zastavit vozidlo v dostatečné vzdálenosti před
zatáčkou, aby tak umožnil bezpečné vytočení zatáčky celou délkou vozu
(tedy zastavovat alespoň pět metrů před zatáčkou). Při delším zastavení
vozidla v prudším kopci je vhodné kola podložit kamenem. Velké teplotní
rozdíly vysoko v horách mohou způsobit povolení lanka ruční brzdy a
samovolné rozjetí automobilu.
Při jízdě v zimním období (raději ale celoročně – počasí
je zde dost nevyzpytatelné) je bezpodmínečně nutnou součástí výbavy vozu
lopata a zimní řetězy. Zimní řetězy musejí ale skutečně být zimní řetězy
– nikoliv nějaké „hand made“ podomácku vyrobené náhražky. Jejich použití
se může vymstít, když ne nehodou, tak alespoň tučnou pokutou. Co se týká
bezpečnosti provozu, jsou rakouští policisté naprosto nesmlouvaví.
Rakouští policisté jsou kapitolou sami o sobě. Domácí – rakouští motoristé jsou už na jich nekompromisní metr zvyklí a jezdí velmi ohleduplně, bezpečně a slušně. Téměř výhradně se proto rakouští policisté soustřeďují na zahraniční turisty, které pokutují bez slitování při sebemenší příležitosti. Již na hranicích se často, především řidiči autobusů, mohou setkat s kontrolou funkčnosti brzd a jiných náležitostí vozu. V průběhu pobytu na území státu se pak celá procedura může několikrát opakovat. Sám jsem zažil pokutu od rakouského policisty za to, že v autobuse chyběla dvě kladívka na případné rozbití okének. Obecně se ale soustřeďují na dodržování maximální povolené rychlosti. V případě, že vás zastaví, buďte si jisti, že se přesvědčí o zapnutí bezpečnostních pásů. Ve zkratce lze říci, že po Rakousku se určitě vyplatí jezdit do posledního detailu podle předpisů.