V 18.století na tomto místě stávala klasická dřevěná horská chalupa, ve které později majitelé zřídili kupectví sloužící především pro místní horaly. Nejbližší okolí s několika chalupami na severní stráni pod Příchovicemi (Przichowicz) dostalo od tamních lidí, hlásící se k české národnosti, název Svetla. Stavení patřilo od r.1894 k obci Šumburk nad Desnou (Schumburk an der Desse), kde převládalo německé  obyvatelstvo.  V 19.století byl pod chalupou rozšířen sklep s pískovcovými kvádry a vedle kupectví majitelé otevřeli i šenk. Objekt byl průběžně přestaven na zděnou přízemní stavbu s obchodem, výčepním lokálem, tanečním sálem a chlévy. Podkroví zůstalo dřevěné s hostinskými pokojíky a bytem majitelů. Zvláště o sobotě a neděli  bývávalo při muzice veselo, scházeli se zde jak němečtí, tak i čeští horalé. Nejoblíbenějším mokem bylo pivo, po celý rok ve sklepě vychlazené na správnou teplotu, kořalka i různé bylinné likéry, které směli majitelé podle zvláštního výnosu sami vyrábět. V letních měsících šly na odbyt různé  domácí limonády a šťávy z místních lesních i zahradních plodů. Z generace na generaci se předávaly receptury na kořalky, vína, mastě a čaje, které léčily nemoci a neduhy sužující místní obyvatele. Nejznámější, legendami opředenou  postavou lidového léčitele, byl Johann Josef Kittel (1704 – 1783) přezdívaný Faust Jizerských hor. Také příchovický Josef Pattermann (Copatý) 1852-1936 po zjevení panny Marie získal schopnost lidového léčitele.

             Nejoblíbenější kořalkou byla šiškovka (Zapfen). To se do 50 litrového, dobře vysmoleného dřevěného sudu vhodilo dvacet tuctů malých zelených smrkových šišek, které se zalily 50% žitnou kořalkou. Sud se ponechal 30 dní na slunci, po té se nápoj slil do dvou 25 litrových dřevěných sudů, které se nechaly několik týdnů ustát v chladu ve sklepě. Kořalka se pak čepovala přímo ze sudu.

Jednou v parném létě se šenkýř vydal do hvozdů na sběr voňavých bylinek a když se navečer utrmácený vracel s plným rancem, chtěl ještě na zahradě ze sudu ochutnat ráno založenou šiškovku. Sud však byl prázdný. Hospodský začal láteřit, kam se jeho kořalka vytratila. Šenkýřka přiznala, že obsahem sudu pokropila zeleninu na zahrádce. Místní pán začal vyvádět jak pominutý, celou noc řval, supěl a dupal …, jak by ne, když přišel o kořalku a zeleninu. Pokud někdo dnes  z ubytovaných uslyší v noci křik a dupání, nebojte se duchů - to jen doznívá hněv starého pána… 

                Koncem 19.století získala horská hospůdka jméno Paris, ne však podle jména francouzské metropole. Zřejmě se češi bavili o tom, jak se ve stylové hospodě dobře paří – pije, nebo že by při vaření kořalky stoupala pára?… Soused Němec uměl vyslovit jen to slůvko paris a označení chaty bylo na světě. Ve 20. a 30. letech minulého století pan majitel Wenzel Rössler nechal udělat kompletní rekonstrukci včetně nástavby I.patra a podkroví s ubytováním. V té době bylo módní nazývat hotely honosnými jmény a tak chata získala označení Stadt Paris.  

          Do roku 1945 nový majitel August Preußler provozoval restauraci, obchod i několik hostinských pokojíků. V tomto roce jej stihl stejný osud jako většinu obyvatel německé národnosti – odsun do Německa. Objekt byl zestátněn a do 70. let jej využívalo několik státních institucí. Družstvo Jednota zde provozovalo obchod. V lokalitě Světlá ubývalo trvale žijících obyvatel a většina chalup začala sloužit k rekreačním účelům. Obchod ztratil na významu a  budova začala chátrat. Podnik AŽD Praha (Automatizace železniční dopravy) získal v roce 1970 nemovitost do svého vlastnictví, a po té provedl kompletní rekonstrukci i novou přístavbu. Od roku 1975 chata byla určena k odborové rekreaci a k ozdravným pobytům dětí. Po roce 1990 je využívána především pro rodinnou rekreaci a školní i sportovní kolektivy. SKI  PENGUINS  Praha  Bráník  s.r.o. v roce 1993 objekt od AŽD koupila na úvěr od banky, který však nesplácela. Později chatu provozoval Malamut s.r.o. V roce 2001 byl objekt prostřednictvím Agrobanky prodán současným vlastníkům.

Historie v datech